Historie lázní – Řád německých rytířů

 O vzniku a prvních krocích této instituce hovoří pramen zvaný "Vyprávění o počátcích německého řádu", sestavený krátce po roce 1244. Podle něj zbudovali námořníci ze severoněmeckých přístavů Brém a Lübecku v roce 1190 před Akkonem, který tehdy právě obléhalo křesťanské vojsko, polní špitál zastřešený plachtami ze svých lodí. Když se Brémané a Lübečané chystali domů, předali špitál do správy (dvěma mužům z blízkého okolí vévody Friedricha Švábského, který projevil novému špitálu svoji přízeň), kaplanu Konrádovi a komořímu Burchardovi. Ti zasvětili ústav Matce Boží a nazvali špitálem Panny Marie Němců v Jeruzalémě.

Císař Svaté říše římské národa německého Friedrich I. - Barbarossa učinil s papežem dohodu a k III. křížové výpravě poslal císařská vojska pod vedením svého syna Friedricha Švábského. K císařovým vojskům se připojila při této výpravě též vojska mladého francouzského krále Filipa II. - Augusta a krále anglického - Jindřicha II., při jejich společné obraně Božího hrobu a křesťanských tradic Evropy. V Akknonu, kde řádoví bratři vystavěli kamenný špitál s kostelíkem, zasvěceným Panně Marii, byl také pochován zesnulý vévoda, císařův syn - Friedrich Švábský, první velký protektor Německého domu.

Kromě péče o nemocné a chudé se řád soustředil na obranu Svaté země - Božího hrobu, proti nepřátelům křesťanské víry, které hrozilo křesťanské Evropě od výbojných Turků a z muslimského světa. Oděvem řádu je bílý plášť znamenaný černým křížem. Špitální péče a rytířský boj s nevěřícími představovaly od samého závěru 12. století dva základní kameny rozvoje této instituce, která zakrátko začne hrát významnou roli nejen ve Svaté zemi a Středomoří, ale také ve Svaté říši římské a hlavně na severu Evropy, v Pobaltí.

Někteří historikové uvádí, že nejstarší řádové sídlo a zároveň organizační centrum v letech 1197 - 1203 vznikalo v Praze za Přemysla Otakara I. a jeho staršího bratra Vladislava Jindřicha (moravského markraběte). Po proměně úvodního špitálního bratrstva na rytířský řád se objevují jeho příslušníci i na Opavsku okolo roku 1203. Bratři v rytířském řádu získávají za věrné služby od krále i moravského markraběte určitá privilegia, která jim stvrzuje Přemysl Otakar I. po smrti svého bratra Vladislava Jindřicha v roce 1222. Řádové statky, získané odměnou od přemyslovských bratří za projevené služby, jsou osvobozeny od povinností vykonávaných k užitku panovníka. Během středověku i v nastupujícím novověku se zakládané komturie objevují v Čechách na Moravě a ve Slezsku. Z nich můžeme jmenovat komturie v Chomutově, Havlíčkově Brodě, Slavkově, Řepíně, Hostěradicích, v Bílině, Křenovicích, v Polné, Hrabyni a Štítině, v Neplachovicích, Hradci Králové, Krnově, na panství v Bruntále a Bouzově, v komturiích Miletín, v Plzni, Deblíně, na panství Sovinec, komturiích Opavice, Drobovice, Rýžoviště, v Andělské Hoře, Dlouhé Loučce, Jindřichově Hradci, v Moravském Krumlově, ve Vrbně. Lázně v rakouském Slezsku jsou budovány později v pohraničních lesích, v Hinewiedru s lesními léčivými prameny, mezi hutními osadami Hubertov a Ludvíkov. Teprve později, v roce 1803, dochází k přejmenování osady Hinewieder s léčivými prameny na Karlsbrunn (Karlova Studánka), po vojevůdci Karlovi, který je bratrem rakouského císaře Františka II. a vnukem císařovny Marie Terezie.

Ve středověku Řád spolupracoval s Přemyslem Otakarem II., rovněž velmi dobře vycházel s českým králem a římským císařem Karlem IV. Napětí mezi řádem a králem vypuklo až za vlády nástupce Karla IV., jeho syna - Václava IV.

Bruntálské panství získává řád za 200 000 zlatých rýnských po bitvě na Bílé hoře, kdy slezský rod Pánů z Vrbna s poraženými českými stavy přišel o svůj majetek na Opavsku a Bruntálsku a vládnutí v zemích Koruny české, se na další tři století pevně ujímají Habsburkové. Jejich čelní rodoví představitelé jsou obsazováni a voleni na císařský trůn Svaté říše římské národa německého, ale stejně tak patří Habsburkové mezi vládnoucí krále české, polské, uherské, španělské. Velmistři Řádu německých rytířů se nesměli ženit, aby se řádový majetek rodinnými vazbami neumenšoval. Mnoho velmistrů řádu patří k sourozencům vládnoucích říšských habsburských císařů. Tak např. Karel Alexander Lotrinský (velmistrem 1761 - 1780) je bratrem císaře Františka I.- Štěpána Lotrinského - manžela císařovny Marie Terezie. Nejmladší syn Marie Terezie - Maxmilián II. František (velmistrem 1780 - 1801), který dal podnět ke zkoumání léčivých pramenů v Karlově Studánce, je bratrem císařů - Josefa II., Leopolda II. (starší synové Marie Terezie). Sourozencem následujícího císaře Františka (II.) I. - (syna Leopolda II.) je bratr - vojevůdce Karel (velmistrem 1801 - 1804). Tento habsburk, se proslavil tím, že Napoleona dvakrát na předměstí Vídně (21.května 1809) u Aspern a (22.května 1809) u Eslingen porazil. Na počest po tomto vojevůdci a velmistru Karlovi se přejmenovala v roce 1803 slezská osada s lázněmi Hinewieder na Karlsbrunn - dnešní Karlovu Studánku. (Příležitost k přejmenování dalo dostavění první zděné lázeňské budovy - Koupelového domu - dnešní Pošta a objevení dalšího léčivého pramene - který byl nazván Karlovým pramenem). Po roce 1804 se do čela řádu dostává další bratr císaře Františka (II.) I. - arcivévoda Antonín Viktor (velmistrem 1804 - 1835), jeho bratr, předchozí velmistr, vojevůdce Karel se může oženit. V průběhu času objevované lázeňské léčivé prameny nesou názvy po velmistrech. Maxmiliánův pramen objeven roku 1780, Karlův v roce 1802, Antonínův pramen v roce 1812, Vilémův v roce 1862, Norbertův v roce 1931.

Maxmilián III. Josef d, Este, (který vedle vojevůdce Karla, se zúčastnil též bojů proti Napoleonovi) se stává velmistrem v r.1835. Tento habsburk je duchovně velmi založeným člověkem, pustil se do obnovy řádu, na hradě Sovinci zřídil vlastní seminář pro kněžský dorost, za jeho působení je stavěn podle návrhů architekta Antonína Onderky kostel svatého Michala ve Vrbně (1837-1842) a kostel Panny Marie-Uzdravení nemocných v Karlově Studánce (1838-1840) vedle řady dalších lázeňských budov. Po úmrtí Maxmiliána III. Josefa d,Este se na další roky (1863-1894) velmistrem stává již z další generace nejmladší syn vojevůdce Karla - arcivévoda Vilém Rakouský.  Ve šlépějích svého otce, vojenského reformátora rakouské armády, Vilém zaměřil svoji pozornost na vojenské aspekty poslání řádu. Jeho více než 30 leté působení v čele řádu výrazně ovlivnilo stavební rozvoj Karlovy Studánky, když novým středem lázeňského prostoru se stává otevírající se kolonáda s přilehlými stavbami okolo Letních lázní. Úctu tomuto velmistrovi projevil i jeho nástupce arcivévoda Evžen Rakouský (1894 - 1923) tím, že v roce 1897 na svahu od Letních lázní k Pruskému domu (dnešní škole) nechal na podstavec z červeného mramoru umístit Vilémovu bystu. Velmistr Evžen (vnuk vojevůdce Karla), který je velmi umělecky založen, mezi lidem oblíben, je držitelem mnoha uměleckých sbírek, ale též i posledním habsburkem v čele řádu. V roce 1921 musela být odstraněna bysta Viléma z pomníčku u Letních lázní, léčebné prameny již nesměly nést jména rakouských předků. Řád se musel vypořádat s celonárodním odklonem od všeho habsburského či rakouského. (Mladá Československá republika se po skončené 1.světové válce odvracela od všeho co ji dříve spojovalo s rakouskouherským mocnářstvím). Nakonec pro dobro řádu (aby nebyl spojen s habsburským rodem) abdikoval v roce 1923 na postě velmistra i arcivévoda Evžen (zemřel v r. 1954 ve Švýcarsku v Basileji).   V roce 1923 se do čela řádu dostává P. Dr. Norbert Klein (velmistrem 1923 - 1933), který pochází z Rýžoviště, je brněnským biskupem a přerušuje na velmistrovském úřadu sled habsburských arcivévodů. Jeho následníky jsou velmistři P. Paul Heider (velmistrem 1933 - 1936), P. Robert Schälsky (velmistrem 1936 - 1939). Odtržení Sudet (Mnichovská dohoda 1938) a připojení Rakouska k Velkoněmecké říši vede v roce 1939 ke zrušení Řádu Hitlerem, který jeho působení kvalifikoval jako nepřátelské k Říši. Po II. světové válce činnost mužské větve v České provincii zaniká (v souvislosti s odsunem a odchodem řádových bratří) a v charitativní ošetřovatelské činnosti (která měla své místo v nemocnicích a sociálních ústavech) pokračuje pouze ženská větev.

Stručná charakteristika zřídelní struktury:

Karlova Studánka je lázeňským místem v centrální části Hrubého Jeseníku, který náleží k sileziku paleozoického stáří. Jde o krystalické břidlice devonu ve vrbenských deskách dezénské klenby. V nich jsou v území Karlovy Studánky nejvýznamnější muskovitické fylity a svory s grafitem. Na sever od Karlovy Studánky tvoří skalní masiv blastomylonity a metagranitoidy. Dezénská klenba Hrubého Jeseníku se na přelomu třetihor a čtvrtohor rozlomila na kru Pradědu a kru Orlíka. Takto vzniklý bělský zlom ve směru SZ - JV zasahuje do lázeňského místa Karlova Studánka, když se zde vyvinuly mohutné deluviální a deluviofluviální sedimenty. Celé území Hrubého Jeseníku je porušeno významnými příčnými zlomy, přičemž využívání přírodních léčivých zdrojů v Karlově Studánce je založeno na využívání zřídelního systému uhličitých minerálních vod bělského zlomu, jehož průběh jde z Bruntálu, přes Karlovu Studánku, Vidly, obec Bělou k Lázním Lipová do polského Ladek Zdróju.

Způsob vytváření a genezi podzemních vod s celkovou chemickou skladbou v oblasti lázeňského místa Karlova Studánka a v Hrubém Jeseníku je vytvořen zmíněnou geologickou strukturou puklinově propustného, tektonicky exponovaného a málo chemicky aktivního komplexu různých petrograficky různorodých metamorfitů uvedeného krystalinika. Tvorba oxidu uhličitého je spojena s doznívajícím vulkanismem sopečné oblasti Bruntálska, přičemž CO2 sytí puklinové vody druhé zvodně, když vystupuje z hlubokých tektonických poruch bělského zlomu, kde je akumulován. CO2 v nadbytku zvyšuje i rozpouštěcí schopnost minerální uhličité vody a při svém nadbytku doprovází uhličitou vodu též spontánní plynná složka CO2. Tyto uhličité vody jsou vadózními vodami ztíženého oběhu ze skupiny petrogenních vod silikátogenních, mísícími se s atmosférogenními vodami. Atmosférické vody v bělském zlomu sestupují do hloubek 100 - 200 m a proto jsou poměrně dlouhou dobu vystaveny mineralizačním pochodům a tím je umožněn snadnější přechod iontů do vodního roztoku.

Tektonické porušení masivu bělským zlomem dává možnost k přesunu juvenilního oxidu uhličitého z mladého vulkanizmu mladších třetihor a čtvrtohor z bruntálské oblasti. Relativně málo plastických kvarcitů při lázeňském místě Karlova Studánka je dáno drcením horninového masivu v těchto souvislostech. Tato skutečnost zvyšuje puklinovou propustnost horninového komplexu cca do hloubky 200 m. Proto v souvislosti s výraznou srážkovou činností v zdejších horách, se kromě první zvodně pod povrchním narušením skalního masivu a v zóně pokryvných útvarů utváří druhá zvodeň zóny aktivní vodní výměny. Původní vývěry přírodních minerálních vod byly zachytávány v místech rašelinišť v Karlově Studánce (povrchová rašelina těchto míst tlumí volné odvětrávání oxidu uhličitého, čímž se zintenzivňuje nasycování minerální vody oxidem uhličitým). Jako první byl objeven pramen Maxmilián - 1780, následně v roku 1802 pramen Karlův, r. 1812 Antonínův pramen, r. 1862 Vilémův pramen, r. 1928 Bezejmenný pramen, r. 1929 Trubačův - Trubkový pramen, r. 1931 Norbertův pramen. Uvedené prameny byly přírodními povrchovými vývěry, které v historii byly zachycovány a využívány (až do roku 1966) z kopaných studní (kolmých šachet) z hloubek 10 - 20 m. V 50. a 60. letech 20. století (v rámci dlouhodobějšího hydrogeologického průzkumu) byla provedena řada hlubších vrtů až do úrovně 200m pod povrch, z nichž, z hloubky 126 m, je dosud využíván vrt S2A - pramen Petr (který byl vybudován jako náhrada za destruovaný a zkorodovaný vrt S2 z r.1952). Z 60.let, kdy výstroj vrtů byla zabezpečována překližkovými pažnicemi (lepenými dřevěnými ve stěnách propustnými rourami) je dosud rovněž využíván vrt S7 - pramen Vladimír, hluboký 117,8 m.

Poznámka: Přehled o lázeňském místě Karlova Studánka, tektonické linii tvořící výstupní cestu pro minerální vodu a oxid uhličitý a místech jednotlivých vrtů znázorňuje hydrogeologická mapa Karlovy Studánky, Ing. RNDr. Vladimíra Pelikána.

Historická příloha ilustruje do minulosti osoby, po kterých byly lázeňské prameny v historii pojmenovány.

Pramen Maxmilián

(objeven r. 1780)

pojmenován po Maxmiliánu II. Františkovi (velmistr, kolínský arcibiskup s právem volby císaře, nejmladší syn Marie Terezie, bratr císařů Josefa II. a Leopolda II. strýc císaře Františka II.-I, a následných velmistrů Karla, Antonína Viktora)

Pramen Karel

(objeven r. 1802)

pojmenován po vojevůdci Karlovi - velmistr - syn císaře Leopolda II., bratr císaře Františka II.-I., oblíbený rakouský reformátor armády (zkrátil celoživotní vojenskou službu na 14 let) - porazil Napoleona u Aspern a u Esslingen 21. -22.5. 1809. Je vnukem Marie Terezie, po něm přejmenovány zdejší lázně na Karlsbrunn v r.1803. (je otcem velmistra Viléma - po němž je pojmenován další nový pramen objevený v r.1862.Je bratrem dalšího velmistra Antona Viktora)

Pramen Antonín

(objeven r. 1812)

pojmenován po Antonínu Viktorovi (velmistr, syn císaře Leopolda II., bratr císaře Františka II.-I., bratr Karlův, je vnukem Marie Terezie, velmistr Maxmilián byl jeho strýcem)

Pramen Vilém (Wilhelm)

(objeven r.1862)

pojmenován po Vilému Františku Karlovi (velmistr, nejmladší syn císařova bratra vojevůdce Karla, pravnuk Marie Terezie, synovec císaře Františka I.-II.)

Po vzniku Československé republiky a s tím následujícím odklonu od všeho, co novou republiku spojovalo s dřívější Rakouskouherskou monarchií, bylo nařízeno přejmenovat výše uvedené prameny, aby nenesly jména Habsburků. Nové pojmenování pro dřívější prameny se však nenašlo, ale nově objevované prameny již mají zřetelně odlišná pojmenování.

Pramen Bezejmenný

(objeven r. 1928)

Pramen Trubačova díra

(v padlém stromu), ev. Trubkový pramen (objeven r. 1929)

Pramen Norbert

(objeven r. 1931)

po ThDr. Norbertu Kleinovi, který pocházel z blízkého Rýžoviště, byl brněnským biskupem a stal se též velmistrem Řádu německých rytířů, (když v r. 1923 abdikoval na post velmistra poslední habsburk acivévévoda Evžen)

V 50. a 60. letech 20. století jsou hloubeny na rozdíl od dřívějších povrchových studní (do hloubky 10-15m) hlubinné geologické vrty až do hloubek 150 m. Zdroje S1 a S2 z 50. let, kdy výzkumné práce zhodnotil a řídil J. Šilar, bylo nutno časem nahradit novými vrty. Destruovaný vrt S2 (1952) nahrazen 1966 vrtem S2A - Pramen Petr (pojmenován po náměstku ředitele Lázní Jeseník) a

nový vrt S7 - Pramen Vladimír

získává jméno po hydrogeologu RNDr. Vladimíru Řezníčkovi, který řídil práce v 60.letech ve spolupráci s Ing. RNDr. Vladimírem Pelikánem, Dr.Sc.

V tomto článku popište, proč jste spustili novou prezentaci a co přinese návštěvníkům. Uveďte jaké máte cíle s projektem a co přinese uživatelům. Pokuste se návštěvníkům stručně a jasně sdělit, proč by se na tuto stránku měli pravidelně vracet a jaké výhody a znalosti jim návštěva této webové prezentace přinese.